VON HINTERDORF

Jak už jsem zmínila, má drahá polovička je deskoherní šílenec... a jezdí na různá setkání podobně stižených jedinců, která se konají v průběhu roku (skoro) od Aše až k Tatrám. Každý listopad se deskohráči pravidelně sjíždějí ve Sloupu v Čechách na Severském hraní, a protože jsem vzorná partnerka, sjela jsem do Sloupu taky :) Deskové hry mám ráda, ale vydržím je hrát jen několik hodin (zhruba dvě, tři), pak mi začne hučet v hlavě, loupat v kříži a moje těleso volá po změně pozice a aktivity. Správní deskoherní šílenci (mezi které můj drahý patří) nicméně hrají pěkně několik dní v kuse, pouze s přestávkami na jídlo, spánek a toaletu. Vybavena touto informací (už jsem jednu deskoherní akci absolovala na začátku léta) jsem se přivybavila různými materiály na tvoření - venku bude listopadové hnusno, tak ať se mám čím zabavit. Nakonec bylo krásně - 15 stupňů - takže jsem krom procházky krásnou krajinou pod skalním hradem Sloup zavítala i do blízké sklárny v Lindavě a městečka Nový Bor. ...

Návštěva u kamarádů v podhůří Orlických hor je vždy balzám na duši. Skorosamota (poblíž dvoji sousedé, víska asi půl kilometru přes pole), zahrada, pole, les, klid... Člověk může okopávat zahrádku, pomoct s krmením králíků, koz nebo kravičky, snažit se přilákat k plotu bázlivé ovce, vyrazit na výlet do blízkého či vzdáleného okolí nebo jen tak lelkovat na terase či sedět za pecí. Taky může jíst, neb paní domácí vyvařuje a peče ve velkém - a pokud se mě týče, jím neustále a vytrvale až do té doby, než je důsledně naplněno. Letos jsme kromě ochutnávání všemožných dobrot, polévek, buchet, koláčů a králičího masa na různý způsob zvládli taky procházku kolem zajímavého Šedivinského kostela. Podzim hrál všemi správnými barvami, sluníčko svítilo a lehce probleskávalo listím stromů.   Orlický podzim   Kostel v Šedivinách Paní domácí pro mě má pokaždé připravenu i nějakou rukodělnou tvorbu. Tentokrát ji inspirovaly sušené květiny a slámové základy pro dušičkové či ad...

Milá Netuševo, ani bys neřekla, jaký já mám skluz. Jako skluz v plnění svých plánů. Snad ani ne plánů, ale idejí, nápadů a náhlých pohnutí mysli. Tolik věcí bych chtěla vytvořit, přetvořit, spáchat, ušít, přešít.. asi si budu muset začít psát seznam. Protože jak se znám, všechno bych za chvíli zapomněla.  Stihla jsem aspoň začít tenhle blog, přešít svetr a jiný vybavit patentkami, aby na mě v zimě netáhlo. Do toho mě kamarádka, již jsem navštívila, uvrtala do dalšího, krásného a pracného projektu. Co nejdříve jej nafotím, abys ho taky zhlédla. Mám i materiál na další provedení.. námi oběma, doufám. Taky jsem ale vymyslela dalších deset projektů.. možná i víc, ale naštěstí vše neudržím.. a na jeden v rámci momentální inspirace nakoupila propriety. Snad mi nebudou v příslušném šuplíčku strašit dlouho. Jdu si alespoň urovnat uložené inspirace, ještě, že je mám nejen v hlavě, ale i v počítači. Snad mu neodejde harddisk a nebudu tak odinspirována.  Tvá inspiraceplná a výkon...

Podle původního plánu, který jsem pojala někdy začátkem letošního roku, jsem tu chtěla psát o svém cestování... tedy spíš zobrazovat ho v podobě fotografií různé kvality a stáří. Né, že by to moje cestování bylo nějak nezvyklé nebo extrémní. A né, že by ty moje fotografie byly nějak umělecké nebo speciální. Ale cesty mě bavily a fotky se celkem povedly, aspoň mně se líbí...takže... Plán číslo dvě se odvinul od hledání nové (pracovní) náplně pro můj život. Kariéra korporátní bankéřky byla sic dobře placená a slibná, ale neslučovala se zcela se životem a zejména s jeho zdravotní a sociální částí. Tak jsem teda dala vale a hledala, co dál... K loňským narozeninám objednaný a od té doby nepoužitý šicí stroj a občasná záliba v předělávání (rozuměj přešívání) různého oblečení daly vzniknout nové závislosti - refashion (rozuměj přešívání oblečení v oblečení podobné či úplně jiné). A protože se různých způsobů kutění nebojím, přidalo se tvoření náhrdelníků (a šperků obecně), ubrousková metod...

Na největší světový svátek deskoherních šílenců - veletrh Spiel v Essenu, zvaný také "Essen", se dá dostat vícero způsoby. Třeba zakoupit si vstupenku, sehnat ubytování v Essenu a na veletrh se zajít podívat. Já jsem ale obrovské haly Messe Essen (essenského výstaviště) poznala z pohledu vystavovatele (takže jsem neplatila vstupenku ani ubytování :)). Žiju totiž s  úžasným deskoherním šílencem, který pracuje ve firmě plné úžasných deskoherních šílenců, vymýšlejících úžasné deskové hry pro další deskoherní spolušílence .  Festival se koná čtyři dny zhruba uprostřed října. Relativně poklidné až ospalé městečko Essen se v tu dobu stane středem vesmíru pro všechny správné nerdy, geeky a šílence, milující deskové hry (včetně důchodců, dětí a kojenců). Ve třech obřích halách člověk vidí tolik deskových her, až mu přechází zrak.. a není se čemu divit, letos tu vystavovalo a prodávalo 828 vystavovatelů z 39 zemí světa. Za čtyři dny taky potkáte spou...