Pohádka o prvním příspěvku

Podle původního plánu, který jsem pojala někdy začátkem letošního roku, jsem tu chtěla psát o svém cestování... tedy spíš zobrazovat ho v podobě fotografií různé kvality a stáří. Né, že by to moje cestování bylo nějak nezvyklé nebo extrémní. A né, že by ty moje fotografie byly nějak umělecké nebo speciální. Ale cesty mě bavily a fotky se celkem povedly, aspoň mně se líbí...takže...

Plán číslo dvě se odvinul od hledání nové (pracovní) náplně pro můj život. Kariéra korporátní bankéřky byla sic dobře placená a slibná, ale neslučovala se zcela se životem a zejména s jeho zdravotní a sociální částí. Tak jsem teda dala vale a hledala, co dál... K loňským narozeninám objednaný a od té doby nepoužitý šicí stroj a občasná záliba v předělávání (rozuměj přešívání) různého oblečení daly vzniknout nové závislosti - refashion (rozuměj přešívání oblečení v oblečení podobné či úplně jiné). A protože se různých způsobů kutění nebojím, přidalo se tvoření náhrdelníků (a šperků obecně), ubrousková metoda, origami... a touha se něčím takovým - ideálně oblečením, šperky, doplňky - živit. Nakonec se přidala i kamarádka s podobnými zájmy a cíli, vznikl tandem UstřiŽeny a první příspěvek měl být ódou na tvoření, jeho těžkosti, zákruty, komplikace a možnosti integrace.

Protože ale člověk míní a život mění (nebo spíš moje plány ne vždy vycházejí), odstartuju tenhle blog přece jen cestováním. Jde přímo o výlet do jiné galaxie - mezi deskoherní šílence na veletrhu Spiel v Essenu.