Hraní ve Sloupu

Jak už jsem zmínila, má drahá polovička je deskoherní šílenec... a jezdí na různá setkání podobně stižených jedinců, která se konají v průběhu roku (skoro) od Aše až k Tatrám. Každý listopad se deskohráči pravidelně sjíždějí ve Sloupu v Čechách na Severském hraní, a protože jsem vzorná partnerka, sjela jsem do Sloupu taky :)

Deskové hry mám ráda, ale vydržím je hrát jen několik hodin (zhruba dvě, tři), pak mi začne hučet v hlavě, loupat v kříži a moje těleso volá po změně pozice a aktivity. Správní deskoherní šílenci (mezi které můj drahý patří) nicméně hrají pěkně několik dní v kuse, pouze s přestávkami na jídlo, spánek a toaletu. Vybavena touto informací (už jsem jednu deskoherní akci absolovala na začátku léta) jsem se přivybavila různými materiály na tvoření - venku bude listopadové hnusno, tak ať se mám čím zabavit.

Nakonec bylo krásně - 15 stupňů - takže jsem krom procházky krásnou krajinou pod skalním hradem Sloup zavítala i do blízké sklárny v Lindavě a městečka Nový Bor.

 Skalní hrad Sloup. Na skále už, pravda, žádný hrad

není, jen bývalá pustevna a novější budovy, ale

což :).. Vypadá prostě sexy!!!

 Trocha podzimu z Českolipska...

 ... s nádhernou barevnou paletou.

Z lindavské sklárny jsem si odvezla prima zážitky, plný žaludek a jednu vlastnohubně vyfouknutou vázu. Paní průvodkyně nám na provoze představila půlku rodiny (ve sklárně pracuje i její manžel, bratr a otec), páni sklářové v malé dílničce, která je součástí místní krčmy, mě nechali vyfouknout vlastní vázu. Dobrá, měla jsem původně představu, že mě toho "nechají udělat víc" a že do sklářské tyče se fouká jako do balonku (nefouká!!!), ale užila jsem si to, hlavně, když měli mojí oblíbenou tmavě růžovou barvu na obarvení čirého skla. Korunu všemu dal pan kuchař, který se na mě a kamarádce rozhodl otestovat svatomartinskou husu, kterou zkusmo pekl den před svatomartinskými trhy, protože s pečením husy zatím neměl zkušenost. Husa byla výborná a předem zaplacený oběd na ubytovně se stal přebytečným.

 Budova sklárny zachycená okem umělkyně, chacha...

...a sklářská dílnička v krčmě zachycená tímtéž okem:)

A protože ruční práce není nikdy dost (a navíc mám za úkol vytvořit aspoň šest kousků bižu za účelem vystavení v second-handu mé známé), došlo i na volnou tvorbu.

 Testovací náramek... budu se ještě muset zahloubat

nad lepším zapínáním, takže mi zůstane.

Pořád dost bojuju s kvalitou fotek... už jsem si online nastudovala,

jak nejlépe fotit šperky, ale zatím jsem nabyté vědomosti nepřevedla

do praxe. Taky to světlo venku je dost na houby a chce to světlo

přirozené... tak aspoň takhle nekvalitně.