VON HINTERDORF

Tak jsem si po 9 letech vzpomněla na svůj kdysi-blog... tedy já si několikrát vzpomněla už dřív, ale nějak nebyl čas, chuť nebo ochota pátrat po heslech, psát příspěvky a vůbec nořit se více do sféry blogové. Vlastně už ani nevím, proč jsem blog tenkrát přestala psát - asi za to mohl nástup do práce a postupný úpadek projektu UstřiŽeny, který jsem měla se svou kamarádkou B. Vlastně ani nevím, co budu psát teď - ale mám chuť něco psát, tak to zkusím a uvidím... ... Co se vlastně za těch 9 let změnilo?  Stala jsem se mámou naprosto úžasných dvojčecích holčiček Maji a Lily. V životě bych neřekla, jaká neuvěřitelná radost a zároveň nářez je mít dvojčata. Holkám je teď pět a něco a chodí do školky, jsou po mně kreativní, po manželovi pohybově nadané a krom občasného cukání očního koutku a potřeby dát si panáka jsou to zlatíčka, která miluju až za hrob. Jejich obejmutí je jedním z největších dobíječů energie - vedle čokolády!!! Jsem vdaná - takže už technicky nejsem von Hinterdorf, ale t...

Kdo se rád tulí a válí v měkkých polštářcích, určitě docení, když jsou polštářky krásně oblečené. Má drahá kamarádka Netuševa zrecyklovala kvalitní vlněné svetry na měkkoučké horské lesní a noční povlaky. Nočňátko Lesňácí Moji maličkost též chytla tvořivá nota a vyrobila jsem dva nové náhrdelníky a rozkošnou brož. Jsou tedy už prodané/darované , ale ráda rychle na zakázku vyrobím kopie :) Náhrdelník č. 1... asymetrický, s nezbytným chlupem.  Náhrdelník č. 2 ... asymetrický, s chlupem.. ehm. Brož.. asymetrická (ehm), chlup vystřídán peřím. A připravuju překvapení mimo šperky...příští článek o tom bude !! ;)

Já jako dítě znala Elsu jedinou - byla chlupatá, vrčela, žila v Africe a byla o ní napsána kniha a natočen film.  Tuhle kníhu jsem jako malá četla. Mimochodem autorka knihy se narodila v Opavě v tehdejším Rakousko-Uhersku. Dneska ovšem mezi dětmi - a hlavně holčičkami - frčí Elsa úplně jiná, animovaná od Disneyho. Je princezna, má mladší sestru Annu a kouzelné schopnosti, díky kterým umí vytvořit z ledu a sněhu palác, obra nebo lavinu. A taky zpívá a její píseň Let it go, v češtině Najednou, mi díky mým neteřím letošní rok častokrát zněla v hlavě (zbavit se jí lze jedině Dádou Patrasovou, což není žádná výhra). Princezna Elsa z Ledového království. Každá holčička chce být jako ona. Nebo alespoň moje neteře ano. Obrázek: Disney. A protože sestřiny holčičky pohádku milují a titulní píseň umí zpívat v české i anglické verzi a samozřejmě chtějí být jako Elsa, objednala jim sestra k vánocům z e-bay krásné šatičky pro malé Elsy. Bohužel v Číně (nebo kde byly...

Tak jsem se přejmenovala. Z vonHinterdorf na Retuševu. Jako Retuševa totiž vlastním s milou kamarádkou Netuševou zatím maličký krámek s vlastnoručními kreativními výpady a extempore na www.fler.cz. Jmenuje se UstřiŽeny a můj milý kamarád Tom nám chudák páchá logo. Bude brzo k vidění. Možná se přejmenuju i na fejsbůku. Ale to bude náročnější úkon. Možná...

Takže ani mnou první vytvořený (a obecně vlastněný) adventní věnec není symetrický. Symetrie mě nebaví. Neláká. A vlastně trochu irituje. Irituje svou... ... symetričností. Bezchybností. Bezchybnost je nudná. A můj věnec tedy nudný není. Mně se líbí. Protože je asymetrický :) Poznámka na závěr: nemám ráda na sobě asymetrické účesy. A oblečení. Hmmmm...

...  ale přesto se s radostí, chutí a zápalem sobě vlastním pouštím do úkolů švadlenám náležejících. Jako kupříkladu do ušití čtyř povlaků na polštář pro mou milou kamarádku. Moc toužila po novém oblečku pro své obývákové polštáře, stávající už byly oleželé, osedělé či snad olysalé a žádná maloobchodní síť nesplňovala její představy. Nebo je splňovala za ceny vstkutku bezkonkurenční ve své výši. Když mi to říkala, já nadšenec s vizí dalšího fascinujícího projektu (ne, nemám půlku skříně plnou oblečení na refashion..) a nových znalostí a zkušeností (třeba šití zipu) jsem se nabídla, že spolu zajdeme vybrat látku a já pak kýžené povlaky spíchnu.  Několik různých návodů na internetu mi poradilo, jak nejlépe všít zip.  Nikdy jsem to nedělala a mám z toho vlastně panickou hrůzu, nicméně kreativní záchvaty takové prkotiny jako techniku tvorby neřeší a žádným úkolem se nenechají zastrašit. O to větší je pak frustrace, když něco nejde tak, jak (si) to bylo představováno. Stro...

Ze své návštěvy v Orlických horách (správně tedy v podhůří Orlických hor, ale to je strašně dlouhý název) jsem si přivezla kupu sušených květin. Už od začátku jsem měla vizi, že budou na stěně jako dekorace - ale pořád jsem si nebyla jistá jak, v čem, na čem, s čím... Stačila návštěva IKEA a sleva na rámy a obrazy a nápad se zhmotnil :) Kytky (a doslova pár suvenýrů z Chorvatska) jsem nalepila na čtvrtku a zasadila do hlubokého čtvercového rámu.  S výsledkem jsem spokojená. Dekorace kuchyně může začít (ovšem pořád nevím, co s chodbou a obývákem, o ložnici nemluvě). Juchu !!!   Obraz suchý Nr.1 (kvalita fotky úděsná)   Obraz suchý Nr. 2 (dtto) A slíbila jsem taky vyfotit druhý z věnců, které jsem tvořila. Tak tu je. Asi bude viset na stěně se suchými obrazy. Taková vzpomínka na léto (ne, že by počasí snad indikovalo nějaké výrazně zimní radovánky).

Jak už jsem zmínila, má drahá polovička je deskoherní šílenec... a jezdí na různá setkání podobně stižených jedinců, která se konají v průběhu roku (skoro) od Aše až k Tatrám. Každý listopad se deskohráči pravidelně sjíždějí ve Sloupu v Čechách na Severském hraní, a protože jsem vzorná partnerka, sjela jsem do Sloupu taky :) Deskové hry mám ráda, ale vydržím je hrát jen několik hodin (zhruba dvě, tři), pak mi začne hučet v hlavě, loupat v kříži a moje těleso volá po změně pozice a aktivity. Správní deskoherní šílenci (mezi které můj drahý patří) nicméně hrají pěkně několik dní v kuse, pouze s přestávkami na jídlo, spánek a toaletu. Vybavena touto informací (už jsem jednu deskoherní akci absolovala na začátku léta) jsem se přivybavila různými materiály na tvoření - venku bude listopadové hnusno, tak ať se mám čím zabavit. Nakonec bylo krásně - 15 stupňů - takže jsem krom procházky krásnou krajinou pod skalním hradem Sloup zavítala i do blízké sklárny v Lindavě a městečka Nový Bor. ...

Návštěva u kamarádů v podhůří Orlických hor je vždy balzám na duši. Skorosamota (poblíž dvoji sousedé, víska asi půl kilometru přes pole), zahrada, pole, les, klid... Člověk může okopávat zahrádku, pomoct s krmením králíků, koz nebo kravičky, snažit se přilákat k plotu bázlivé ovce, vyrazit na výlet do blízkého či vzdáleného okolí nebo jen tak lelkovat na terase či sedět za pecí. Taky může jíst, neb paní domácí vyvařuje a peče ve velkém - a pokud se mě týče, jím neustále a vytrvale až do té doby, než je důsledně naplněno. Letos jsme kromě ochutnávání všemožných dobrot, polévek, buchet, koláčů a králičího masa na různý způsob zvládli taky procházku kolem zajímavého Šedivinského kostela. Podzim hrál všemi správnými barvami, sluníčko svítilo a lehce probleskávalo listím stromů.   Orlický podzim   Kostel v Šedivinách Paní domácí pro mě má pokaždé připravenu i nějakou rukodělnou tvorbu. Tentokrát ji inspirovaly sušené květiny a slámové základy pro dušičkové či ad...

Milá Netuševo, ani bys neřekla, jaký já mám skluz. Jako skluz v plnění svých plánů. Snad ani ne plánů, ale idejí, nápadů a náhlých pohnutí mysli. Tolik věcí bych chtěla vytvořit, přetvořit, spáchat, ušít, přešít.. asi si budu muset začít psát seznam. Protože jak se znám, všechno bych za chvíli zapomněla.  Stihla jsem aspoň začít tenhle blog, přešít svetr a jiný vybavit patentkami, aby na mě v zimě netáhlo. Do toho mě kamarádka, již jsem navštívila, uvrtala do dalšího, krásného a pracného projektu. Co nejdříve jej nafotím, abys ho taky zhlédla. Mám i materiál na další provedení.. námi oběma, doufám. Taky jsem ale vymyslela dalších deset projektů.. možná i víc, ale naštěstí vše neudržím.. a na jeden v rámci momentální inspirace nakoupila propriety. Snad mi nebudou v příslušném šuplíčku strašit dlouho. Jdu si alespoň urovnat uložené inspirace, ještě, že je mám nejen v hlavě, ale i v počítači. Snad mu neodejde harddisk a nebudu tak odinspirována.  Tvá inspiraceplná a výkon...

Podle původního plánu, který jsem pojala někdy začátkem letošního roku, jsem tu chtěla psát o svém cestování... tedy spíš zobrazovat ho v podobě fotografií různé kvality a stáří. Né, že by to moje cestování bylo nějak nezvyklé nebo extrémní. A né, že by ty moje fotografie byly nějak umělecké nebo speciální. Ale cesty mě bavily a fotky se celkem povedly, aspoň mně se líbí...takže... Plán číslo dvě se odvinul od hledání nové (pracovní) náplně pro můj život. Kariéra korporátní bankéřky byla sic dobře placená a slibná, ale neslučovala se zcela se životem a zejména s jeho zdravotní a sociální částí. Tak jsem teda dala vale a hledala, co dál... K loňským narozeninám objednaný a od té doby nepoužitý šicí stroj a občasná záliba v předělávání (rozuměj přešívání) různého oblečení daly vzniknout nové závislosti - refashion (rozuměj přešívání oblečení v oblečení podobné či úplně jiné). A protože se různých způsobů kutění nebojím, přidalo se tvoření náhrdelníků (a šperků obecně), ubrousková metod...

Na největší světový svátek deskoherních šílenců - veletrh Spiel v Essenu, zvaný také "Essen", se dá dostat vícero způsoby. Třeba zakoupit si vstupenku, sehnat ubytování v Essenu a na veletrh se zajít podívat. Já jsem ale obrovské haly Messe Essen (essenského výstaviště) poznala z pohledu vystavovatele (takže jsem neplatila vstupenku ani ubytování :)). Žiju totiž s  úžasným deskoherním šílencem, který pracuje ve firmě plné úžasných deskoherních šílenců, vymýšlejících úžasné deskové hry pro další deskoherní spolušílence .  Festival se koná čtyři dny zhruba uprostřed října. Relativně poklidné až ospalé městečko Essen se v tu dobu stane středem vesmíru pro všechny správné nerdy, geeky a šílence, milující deskové hry (včetně důchodců, dětí a kojenců). Ve třech obřích halách člověk vidí tolik deskových her, až mu přechází zrak.. a není se čemu divit, letos tu vystavovalo a prodávalo 828 vystavovatelů z 39 zemí světa. Za čtyři dny taky potkáte spou...